Koberce ještě nevymřely
Když se po sametové revoluci začaly otevírat první velké obchody s koberci, zdálo se, že tato podlahová krytina má zelenou, a že o ní bude velký zájem. Postupem času však začaly kobercům konkurovat i jiné povrchy, například plovoucí podlaha, jejíž zhotovení bylo snadné a přijatelný byl i samotný estetický vzhled, takže se čím dál častěji objevovala v obývacích pokojích, v kuchyních, v ložnicích i na jiných místech.
Jenže plovoucí podlaha, vinyl, dlažba, palubky, parkety – to vše jsou povrchy studené (pokud tu není zrovna podlahové vytápění) a zároveň tvrdé. A tak se stává, že doprostřed obýváku s parketami se nakonec položí měkký perský či jiný koberec, aby nám změkčil a vylepšil tím posezení nebo chůzi. Naše bosá chodidla zkrátka uvítají něco hebkého, měkkého a teplého, ostatně není divu, vždyť máme na chodidlech tolik citlivých nervových receptorů, jimiž zaznamenáváme nejen hrubost, chlad a další nepříjemné pocity, ale i to příjemné a potěšující, jako je něžnost, hlazení, mazlení a našlapování po něčem dokonale heboučkém a teploučkém.
Tam, kde se po kobercích našlapuje naboso či v ponožkách, se ale tato krytina časem změní k nepoznání. Mohou za to právě chodidla, jimiž zašlapáváme do povrchu koberců mezi jejich vlákna prach a spolu s ním i rozptýlený tuk a pot. Kombinace těchto organických i anorganických částic vytváří mazlavou hmotu, která velmi chutná bakteriím, a ty pak na koberci vytváří typický odér nemytých bosých nohou. V kombinaci s nečistotou je to pro nás výzva, abychom i přes pravidelné vysávání alespoň občas, jednou či dvakrát do roka, pozvali na koberec specialisty na čištění koberců v Praze https://www.wismont-cisteni.cz/, kteří z něj odstraní to, co tam nepatří. Žádný sáčkový vysavač totiž nezvládne vyčistit koberec na sto procent, vysavače již ze samotného principu čistí koberce jen zčásti.